„Pořádek je pro debily, inteligent zvládá zmatek!“ odsekávali jsme coby děti rodičům na výzvu po úklidu pokojíku. S léty se však většina z nás naučila považovat pořádek za důležitou hodnotu, a pokud druhého člověka shledáme nepořádným, máme tendenci přisuzovat mu i jiné negativní vlastnosti. Přesto například úspěšný kalifornský guvernér Schwarzenegger má pověst chaotika, nejeden vynikající vědec či umělec na tom není o mnoho lépe…

Také už jste si někdy koupili něco znovu, protože jste to prostě nemohli najít? Anebo jste dokonce zapomněli, že už to máte? Věci zbytné (mobilní telefony, foťáky a spousta dalšího spotřebního zboží) jsou na rozdíl od věcí nezbytných (nájemné, vytápění, potraviny) stále levnější. A tak se naše domovy plní a plní, a spolu s tím stoupají i nároky, jak v tom všem udržet pořádek. A to ve vlastnictví věcí ještě stále zaostáváme za svými západními vzory – zatímco v Praze nedávno začala fungovat první firma pronajímající soukromníkům skladovací prostory, v USA připadá na každého obyvatele 6,5 m2 takových ploch.
Potřeba pořádku se však netýká pouze našich domů, v prvé řadě jde o nás samé, o to, zda žijeme chaoticky a ve zmatku, či zda má náš život určitý řád. Důležitost pořádku a řádu v životě výrazně vnímají například terapeuti drogově závislých. „Já na pořádek a pravidelnost ve svých profesních začátcích moc nevěřil,“ svěřuje se primář mužského oddělení léčby závislostí PL Bohnice Karel Nešpor. „Ale tuto stránku uváděli často jako důležitou naši dlouhodobě abstinující bývalí pacienti. Závislost totiž vede k tomu, že se návykovému chování přizpůsobuje vše ostatní. V životě nastává naprostý zmatek, a to v bludném kruhu zhoršuje závislost. Pravidelnost, dobrá organizace času a rozumné hospodaření se silami naopak usnadňují sebeovládání.“
Nestor české alkohologie Jaroslav Skála byl znám svým důrazem na pořádek nejen u pacientů, ale i v životě terapeutů. „Moje přiznání k řádu a k pořádku jde až tak daleko, že jsem do šesté komunity Big SURu nepřijal kuřáky, i když to byli výborní lektoři,“ řekl například. „To je, jako kdyby byl někdo obézní a přednášel o zdravém životním stylu.“ Podobně neviděl rád, když účastníci výcviků a budoucí psychoterapeuti ponocovali. Únava druhý den jim nutně znemožňovala kvalitně pracovat. Důležitost řádu je též patrná u dětí: v chaotickém prostředí jsou nejisté, přetáhnou-li se, nemohou usnout.
A jak je to s námi dospělými? Řada z nás by si přála větší sebedisciplínu, lepší schopnost organizovat svůj čas i větší pořádek ve svých písemnostech, šuplících, domech a kancelářích. V Americe je prý teď dobrým džobem dělat manažera pořádku, tedy učit lidi, jak pořádek udržet. Jiní však začínají obhajovat nepořádek.

Čistý stůl

Barry Izsak, předák amerických manažerů pořádku, prý dokládá skutečnost, že uspořádávání věcí se vyplácí, pomocí dvou balíčků karet. Jeden má zamíchaný, druhý seřazený podle barev a hodnoty karet. Izsak pak vyjmenuje čtyři karty a požádá dvě osoby, aby je v balíčku nalezly. Samozřejmě že osoba s uspořádaným balíčkem hladce vyhraje (16 vteřin oproti 35).
Autoři knihy Báječný chaos Eric Abrahamson a David Freedman však spočítali náklady na uspořádání balíčku – v průměru 140 vteřin. Celkové náklady na uspořádání balíčku a nalezení čtyř karet tedy činí 156 vteřin, což je oproti celkovým 35 v neuspořádaném balíčku výrazně více. Abrahamson s Freedmanem upozorňují na často přehlíženou skutečnost, kterou je cena za pořádek. Může být dosti vysoká a je dobré ji zohledňovat. Řadit karty kvůli jednomu hledání se například rozhodně nevyplatí.
Jiná situace by ovšem nastala, kdybychom různé karty vyhledávali vícekrát. Vrácení čtyř karet na svá místa trvá zhruba stejně dlouho, jako jejich vyhledání. Na vyhledání čtyř karet ve srovnaném balíčku a jejich vrácení tak můžeme počítat s 32 vteřinami, zatímco tytéž úkony u neuspořádaného balíčku zaberou 36 vteřin (zde počítáme jednu vteřinu na vrácení). Jednoduchým výpočtem zjistíme, že v našem případě se uspořádání vyplatí až po 35. opakování.
Pojďme však k praktičtějším úvahám. Ukázkou vaší pořádnosti může být váš psací stůl. Jak vypadá? Počítač a několik úhledných hromádek písemností? Nebo snad nepřehledné hromady všeho možného? Anebo je snad zcela čistý? Abrahamson s Freedmanem upozorňují na to, že kdykoli uvidíte fotografii mocného člověka, má čistý stůl. Neschopnost udržet na pracovním stole pořádek je prý neslučitelná s vlastnostmi, které by měl vedoucí pracovník či veřejný činitel mít.
Některé americké firmy, například General Motors či UPS (významná firma v oblasti přepravy zásilek) mají dokonce oficiálně zakotvenou zásadu „čistých stolů“. Máte-li na stole nepořádek, můžete přijít o práci, což se prý stalo veliteli policie v pensylvánském Bradfordu.
„Naštěstí pro svět nepracoval Albert Einstein ani pro UPS, ani pro město Bradford,“ píší autoři Báječného chaosu. Na Einsteinově stole býval totiž podle dochovaných fotografií a osobních vzpomínek ohromný nepořádek. Na stolech výzkumníků a akademiků ostatně obecně bývá věcí spíše více, srovnaných spíše méně.

Arnoldův instinktivní trénink

Ovšem nenechme se zmýlit prvním dojmem. Zdánlivý chaos může skrývat systém, jenž umožňuje snadný přístup k dokumentům, a zároveň je efektivně třídí podle naléhavosti. Lidé, kteří mají neuklizené stoly, užívají – často nevědomky – různé strategie, které jim umožňují mít potřebné písemnosti a věci po ruce. Naléhavé materiály spočívají obvykle blízko a nahoře, zatímco věci, které lze opomenout, bývají kdesi na dně hromad či někde vzadu.
Chcete-li, aby určitý dokument v hromadě upoutával vaši pozornost, není problém ho povytáhnout nebo otočit tak, aby vyčníval. Jestliže dokument logicky patří do dvou hromad, je možné ho umístit tak, aby ležel přes obě hromady. Chcete-li najít určitou písemnost, můžete ji objevit nejen podle její naléhavosti či klienta, jehož se týká, ale též podle času, který uplynul do chvíle, kdy jste ji naposledy viděli, či podle písemností, které přišly zhruba současně s ní.
A hromady papírů na stole skrývají ještě jednu další výhodu: Patrně i vám se už stalo, že jste při probírání hromady písemností narazili na úkol, který jste sice nehledali, ale jeho splnění bylo mnohem důležitější než to, co jste původně měli v plánu vyřídit.
Tolerance nepořádku nám tak šetří náklady na udržování pořádku, vrací do naší paměti zapomenuté, a když se navíc nepořádkem přestaneme trápit, zvýšíme svou psychickou pohodu.
Abrahamson s Freedmanem používají k podpoře své adorace chaosu příklady veleúspěšných a přitom chaotických osobností. Jedním z nich je guvernér státu Kalifornie, bývalý kulturista a hvězda akčních filmů Arnold Schwarzenegger. „Schwarzenegger v sobě směšuje několik typů nepořádku či neuspořádanosti – časovou chaotičnost, neboť nemá pevně stanovený denní program, improvizaci při plnění svých úkolů, nejasnost politických a společenských hranic, nesoustavnost, co se postojů týče, i nesoustředěnost, jež se projevuje přeskakováním od jednoho povolání k druhému.“ Schwarzeneggerova záliba v improvizaci má podle autorů kořeny již v jeho rané kulturistické kariéře. „Zatímco se ostatní vzpěrači soustředili na přísný tréninkový režim…, Schwarzenegger byl průkopníkem metody, jejíž podstata spočívala v náhradě neměnných a ustavičně opakovaných postupů nahodilým střídáním postupů různorodých.“
Když jsem přemýšlela nad závěry autorů, nějak mi to nešlo na rozum. Zdálo se mi, že pozapomněli na časové náklady neustálého hledání věcí v nepořádku. A s tím Arnoldem – laicky si představuju, že budoucí hvězda kulturistiky k sobě musí být tvrdá. Že by to šlo i chaoticky? Abych oříšek rozlouskla, zkontaktovala jsem PhDr. Luďka Noska, bývalého prezidenta světové kulturistické organizace IFBB v Čechách, který svého času působil jako Arnoldův osobní trenér.
„Myslím, že se autoři mýlí,“ domnívá se Nosek. „Stoprocentně mohu potvrdit, že se jedná o špatný výklad metody, které se říká instinktivní trénink. To je něco jiného než nahodilý, chaotický trénink. Arnold byl propagátorem instinktivního tréninku jako jedné z nejvyšších a nejnáročnějších metod, které vyžadují znalosti, zkušenosti a hlavně vysoké morálně-volní vlastnosti. Zjednodušeně řečeno: když si chci zpestřit monotónní trénink něčím novým, mohu se řídit svými okamžitými pocity a zaimprovizovat, ale to neznamená trénink ošidit, naopak!
Vím jistě, že Arnold byl a jistě stále je velmi tvrdě pracující člověk, který se vedle tréninků též vzdělával a studoval ekonomii,“ dodává Nosek. Upozorňuje též na Arnoldův smysl pro humor a na to, že se dokáže obklopit lidmi, kteří jsou ještě vzdělanější a chytřejší než on, a nechá si poradit. A právě zde podle něj spočívá těžiště jeho politického úspěchu.
Zdá se tedy, že autoři popisují (a možná i vnímají) vše optikou, která se jim „hodí do krámu“. Jednak není jisté, zda se nemýlí i v jiných příkladech, a pak: zcela určitě bychom našli též příklady lidí úspěšných, a přitom pořádných a pořádkumilovných.

Demilitarizovaná zóna

Patrně se to má tak, že nejekonomičtější je umět tolerovat určitou míru nepořádku a vyvážit tak ztráty času, které by na jedné straně způsobilo neustálé hledání ztracených věcí, a na druhé straně udržování zbytečného pořádku. Podobně to děláme i ve svých životech – na jedné straně se snažíme například o pravidelnost v biorytmu, která nám umožňuje dobře fungovat, na druhé straně, když se dobře bavíme, tak třeba zůstaneme vzhůru déle, únavu vyváží jiný přínos. Většina z nás to tak dělá intuitivně a nepotřebuje ani manažery pořádku, ani Báječný chaos. Pro každého ostatně vede zlatá střední cesta jinudy. Dobré však je se čas od času zamyslet, dělám-li to dobře.
Moje kamarádka Markéta je taková sympatická chaotička. Když k ní přijdete na návštěvu, neuklízí a nemyje nádobí, raději se vám věnuje. A když přebalí malou Terezku, padni, kde padni, plínka zůstane ležet prostě tam, kde se Terezka v tu chvíli zrovna nacházela. „Večer to posbírám,“ říká Markéta. I proto je s ní příjemné být. Problém je v tom, že Markétin manžel si to nemyslí. „Když je Dan doma, tak tohle nemůžu,“ říká Markéta. „To musím všechno hned uklidit, a stejně lozí po koberci a ždíbe drobky. On to myslí dobře, ale mě to hrozně rozčiluje,“ svěřuje se.
V soužití pořádkumilovného člověka s člověkem nepořádným nutně vznikají problémy. K napětí a stresu přitom mohou vést i malé rozdíly v celkové toleranci nepořádku anebo jen v toleranci určitých druhů nepořádku. Občasné neshody na této bázi vznikají snad v každé domácnosti. Průzkumy přitom odhalily zajímavé rozdíly mezi pohlavími. Zatímco muži obvykle považují sebe sama i své partnerky za stejně pořádné, ženy mají sklon považovat se za pořádnější, než jsou muži, s nimiž žijí. Zajímavé je také to, že ženy hodnotí sebe i své partnery, pokud jde o pořádek, přísněji než muži.
Obecně se v partnerství pořádných s nepořádnými doporučuje snaha o kompromis. Partner, kterému nepořádek nevadí, by se měl snažit být o něco pořádnější, a ten, kdo je nepřítelem nepořádku, by se měl umět zhluboka nadechnout, když se tu a tam nějaký nepořádek objeví. Vedle toho existuje například metoda takzvané demilitarizované zóny v oblasti nepořádku, kdy má nepořádný partner k dispozici určitý prostor, v němž může mít, co chce, a nikdo mu do toho nemluví. Do zbytku bytu však žádné poházené věci nepatří.
Spory ohledně uklízení jsou sice časté, většinou však poměrně lehce řešitelné, partneři zpravidla najdou cestu, jak spolu vyjít. Vážnější problém nastává u extrémů. Někdy může jít až o problém duševního zdraví – například když vás partner nutí rovnat boty podle velikosti a ručníky podle barev, může se jednat o obsedantně-kompulzivní poruchu, a namístě je návštěva odborníka. Markéta s Danem se dohodli na časové obdobě demilitarizované zóny: v jejich bytě se od rána hromadí poházené plínky, hračky i špinavé nádobí, než se však Dan vrátí z práce, Markéta poklidí. „Stejně bych to časem uklidila, a takhle toho pak aspoň není moc,“ říká. Přijmou také paní na úklid, která jednou týdně vytře, vysaje, utře prach a umyje koupelnu i záchod.
Je zcela na vás, jakou míru a jaký typ pořádku si zvolíte. Knížky na policích můžete srovnat buď podle autora, nebo podle žánru, nebo podle oblíbenosti či data vydání. Ať zvolíte jakékoli kritérium, musíte oželet kritéria další, z jejich hlediska budou vaše knihy neuspořádané. Přesto se nějaký systém vyplatí, jinak byste publikaci, po níž se vám zrovna zastesklo, mohli hledat hodně dlouho.

***

Trávníkové šílenství

Abrahamson a Freedman popisují případ jednoho obyvatele buffalského předměstí, jemuž byly vyměřeny pokuty 30 000 dolarů za to, že odmítal zlikvidovat plochu o rozměru šest krát šest metrů, na níž pěstoval divoce rostoucí květiny. Sousedům „nepořádek“ kontrastující s jejich úhlednými trávníky natolik vadil, že dotyčnému začali vyhrožovat zabitím, a dokonce na něj stříleli. „Přírodní krajina je totiž možná krásná, unikátní, téměř ,bezúdržbová‘ a ekologická, ale její nehomogennost, křovinatost, nestejnoměrná výška, mnohobarevnost a celkově neupravený vzhled přivádějí některé skupiny lidí k šílenství,“ konstatují autoři.

/ Anketa /
Jste pořádkumilovní?
Ludmila Čírtková, policejní psycholožka Pořádkumilovná jsem. Mám totiž ráda řád, strukturu, přehled ve věcech kolem sebe. Slovo pořádek proto ve mně nevzbuzuje asociace na uklízení v bytě či kanceláři, ale slyším ho jako „ po-řád-ek“. Řád je pro mě něco jako systém, který mi pomáhá věci třídit a vyznat se v nich. Řád potřebuji kvůli tomu, abych se v množství informací, názorů a úkolů zorientovala. Prubířským kamenem mé pořádkumilovnosti je momentálně počítač. Vždy, když hledám nějaký důležitý soubor a nemůžu ho rychle najít, začnu „uklízet“. Zavádím nové pořádky. A doufám, že příště už nebudu tápat. Ve svém počítači chci mít prostě pořádek. Jitka Vodňanská, psycholožka, psychoterapeutka a supervizorka Přítelkyně Lorna, matka čtyřčat, měla slogan „Binec v bytě, zdravé dítě“. Čtyřčata nemám, ale slogan se hodil. K větší pořádkumilovnosti dorůstám, znám teoreticky její přednosti. Šetří čas, nervy, zaručuje pohodu, klid, mír, řád. Mám doma spoustu skřítků, kteří mají svérázné představy o pořádku. Je s nimi legrace, tak je nechávám být. Jen Papírníci jsou nesnesitelní. Schovávají, přehazují, zastrkávají. Někdy pochybuji o jejich zdravém rozumu. Jednou, až se se všemi dohodnu, bude doma pořádek, klid a mír. Stanislav Kratochvíl, vedoucí klinický psycholog Psychiatrické léčebny v Kroměříži Pořádkumilovný jsem, ale ne přehnaně. Mám rád, když vím, kde věci jsou, jak na pracovišti, tak doma, abych je rychle našel. Nemám rád špinavé nádobí ve dřezu. Jsem rád, když celek pracovny nebo oddělení působí uspořádaně a esteticky. Za svoje pracoviště jsem si i proto zvolil Psychiatrickou léčebnu v Kroměříži, která je skvostem secesní architektury. Na druhé straně dovedu snášet, když má kolega u sebe „pracovní nepořádek“, a není mi příjemné, když na lůžkovém oddělení, se kterým spolupracuji, je kladeno uklízení a bodování pořádku na zvlášť významné místo. Luděk Kolman, na ČZU se věnuje psychologii práce a manažerskému výcviku Určitě pořádkumilovný jsem. V nepořádku se ztrácím, a kdybych neměl pořádek, nebyl bych schopen nic dotáhnout do konce. Jistě ale jsou rozdíly v tom, kde pořádek chci a dbám o něj. Možná každý máme místa, kam se nedíváme a kde necháváme vše jen tak plynout. Například účty nezakládám, jen je dávám do krabice a věřím, že je tam později najdu. Zatím to stačilo. A jsou také oblasti, kde na pořádek dbám, ale moc se to nedaří. Patří sem zcela jistě vztahy s lidmi. Ty se snažím udržovat srovnané, ale ne vždy to jde. Vadí mi nepořádek a špína na ulicích apod. V tomto směru, myslím si, jsou města a obce v Německu výrazně lepší než to, co máme u nás. Blanka Čepická, psycholožka a členka odborné rady Asociace klinických psychologů Můžu snad o sobě říct, že jsem bordelář? To by bylo silné kafe. Tedy samozřejmě pořádkumilovná jsem. Zvláště co se týká pořádku jinde. Když jsem jezdila za studií domů k rodičům, vždy jsem mámě čistila její „zákoutíčka“. Jednalo se o několik košíčků, které měla v kuchyni a v pokoji, kam si odkládala věci, které „budou potřeba“: dvě sponky (ty se mají dát k těm druhým, které jsou někde uklizené), verzatilka bez náplně (ta se musí koupit), špaček tužky (co když bude potřeba něco rychle zapsat) a jiné. Máma se toho vždycky děsila, protože jsem tohle všechno zlikvidovala pro absolutní nepotřebnost, ale za týden bylo opět co uklízet. V mé vlastní domácnosti mám samozřejmě pořádek, jenom mám taky ráda věci „po ruce“. Takže moje dcera mi při svých návštěvách pravidelně vyhazuje moje košíčkové potřebnosti a já si říkám, kde se to v tom dítěti bere a proč mi to dělá. Přece vím, proč právě tohle schraňuji a k čemu to určitě ještě bude dobré. Pořádná fakt jsem. Jiří Růžička, psycholog a psychoterapeut Ano! Jsem pořádkumilovný. Mám na mysli nejen pořádek na stole, v koupelně, ale i pořádek ve vztazích, účtech i svědomí. Dělám si více méně pravidelně bilance a kontroly. V účetnictví je to moje povinnost vůči pracovišti. A denně se snažím si udělat lad v srdci i svědomí. Myslím si dokonce, že na pořádku tohoto druhu mi záleží více než na pořádku v dílně nebo v knihovně. Ale pořádek mám rád všude. Také vím, že pořádek v dílně může zastírat nepořádek v duši. A nepořádek v kuchyni nemusí být známkou nepořádku v hodnotách. I když mám pořádek ve velké ceně i zálibě, v mnoha ohledech jej nemám takový, jaký bych si přál. Někde mám i pěkný binec. A to mne často trápí a hryže! Ale pořádkumilovný jsem beze všech pochyb, i když to tak asi někdy nevypadá.

Pavla Koucká

vyšlo v časopise Psychologie dnes, září 2009