Dan Kindlon a Michael Thompson: Kainova výchova

Triton, Praha 2011

Devatenáct z dvaceti vražd způsobených mladistvými mají na svědomí chlapci. A výrazně kluci „vedou“ nad dívkami i v dalších kriminálních činech. S frustrovanými, agresivními, nespolupracujícími a depresivními příslušníky mužského pohlaví se například učitelé setkávají denně. Autoři knihy, američtí psychologové 35 let pracující s problémovými kluky, se domnívají, že klíčem k těmto problémům je výchova.
„Domníváme se, že chlapci jsou již odmalička systematicky směřováni tak, aby se odvraceli od svého emocionálního života směrem k mlčenlivosti, osamocení, k nedůvěře,“ píší Kindlon s Thompsonem. Naše kultura podle nich podporuje emocionální rozvoj dívek, zatímco u chlapců mu brání. Kluci se bojí, aby snad nevypadali zženštile, a tak v sobě potlačují všechno, co by snad mohlo být za zženštilé považováno. Patří sem něha, empatie, soucit a veškeré projevy emocionální zranitelnosti.
„Chlapci potřebují doma i ve škole zažít empatii a být povzbuzováni, aby ji sami, prožívali a vyvinuli si tak svědomí,“ apelují autoři a uvádějí, že velká část jejich práce s chlapci a muži spočívá v rozvoji jejich emocionální gramotnosti (rozeznávání emocí u sebe i jiných, pojmenování emocí, pochopení, odkud se vzaly).
Školám pak autoři doporučují, aby zaměstnávaly kvalitní učitele. Chlapcům svědčí přítomnost mužských vzorů – učitelů jako morálních autorit, příkladů profesní výše a emocionální gramotnosti. Mnohdy se problémy s chlapeckou agresivitou sníží též poskytnutím možnosti pohybu, aby chlapci mohli vybít přebytečnou energii – třeba o přestávkách na školním dvoře. Navrhují i pozdější začátek školní docházky pro chlapce, neboť se tito vyvíjejí pomaleji než dívky a školní zralosti dosahují později. Též apelují na to, aby učitelé neignorovali šikanu.
Rozsáhlou kapitolu autoři věnují vztahu otců a synů (pláče-li dospělý muž na terapii, je to téměř vždy kvůli jeho otci). Věnují se i vztahu matek a synů, dotýkají se přátelství mezi chlapci a mezi muži, vztahů k dívkám.
Zajímavý mi přijde pohled na zneužívání alkoholu: Mladí muži touží po přátelství, chtějí si se svými kamarády povídat o svých emocích a vztazích, vzít se s nimi kolem ramen. Ale zároveň se bojí vyjádřit potřebu fyzické blízkosti či svou emocionální zranitelnost, aby snad nebyli považováni za zženštilé, či dokonce homosexuální. Tyto projevy jsou bezpečně možné jen ve společném alkoholovém opojení. Proto je alkohol vítaným pomocníkem.

Kniha je zajímavá i z hlediska metodologie psychoterapeutické práce. Řada terapeutů ctí metodologickou čistotu své školy, drží si jasné hranice svého soukromí. Dan Kindlon a Michael Thompson jsou představiteli druhého přístupu, v němž jde především o lidskost: „Hráli jsme s chlapci kulečník a fotbal a říkali jsme tomu terapie. Mluvili jsme s chlapci, když jsme s nimi stavěli stavby z lega. Diskutovali jsme o rodinných problémech, když jsme vyrovnávali umělohmotné vojáčky v přípravě na velkou bitvu. Ve snaze navázat kontakt jsme opouštěli ordinace… koupili svačinu… probírali relativní výhody Fanty a tyčinek Mars.“ Své myšlenky Kindlon s Thompsonem m doplňují řadou kazuistik.
Kniha pojednává o důležitém aktuálním tématu am, a je napsána čtivě. Lze ji doporučit učitelům, výchovným poradcům, psychologům, rodičům i dalším zájemcům.

Pavla Koucká

recenze vyšla v časopise Psychologie dnes, leden 2013