Eva Marie Rybková: Puberta. Jak si ji s dětmi užít

Grada, 2024

Víme, že přijde, a přesto nás puberta povětšinou zaskočí: To jako už? Tak moc? Pohodové a stabilní dítě je najednou křehké, vztahovačné a vznětlivé. Ještě nedávno bylo sdílné, a najednou se uzavřelo a my netušíme, co se v něm odehrává, co řeší, čím žije.

Puberta je složité období pro rodiče. Též výuka puberťáků klade na učitele specifické nároky. Ještě náročnější však je toto období pro samotné dospívající, kteří často najednou nevědí, co se sebou, nerozumějí si. Tělo bouřlivě roste do různých směrů a mění se i prožívání, preference a touhy. Co dělat? Jak pomoci našim dětem tímto obdobím co nejbezpečněji projít a najít sebe samé? V tom nám může pomoci knížka Evy Marie Rybkové, koučky, jež se tématu dospívání se dlouhodobě věnuje.

Autorka se při vysvětlování toho, co se v pubertě děje, obrací mj. i k fyziologii a neurovědám. Dále pak využívá svých zkušenosti z koučování (dospělých i dospívajících), nabízí techniky ke zvládání emocí a k usnadnění komunikace. Některé z těchto technik na psychoterapeuta působí naivně. Jejich uvedení však vnímám jako užitečné. Jsou snadné a někdy i hravé a někomu mohou dobře zafungovat. Jen bych doplnila, že pokud nezafungují, není třeba zoufat: témata lze zpracovávat i jinak, do větší hloubky.

Pěkné jsou kapitoly o komunikaci, motivaci a výchově, slabší je kapitola o emocích. K části věnované výživě by bylo možné mít řadu výhrad. Jelikož se však vztahuje k dospívání okrajově, doporučila bych pro případné příští vydání kapitolu spíše zredukovat. Naopak bych doporučila publikaci rozšířit o kazuistiky, teorii doplnit praxí: zkušenostmi, pozorováním, postřehy, příběhy.

Dále bych doporučila doladit nesrovnalosti v názvech hormonů, psychických stavů (úzkost není extrémní strach; nervus vagus neboli bloudivý (a nikoli bludný) nerv, slovo projikovat nelze nahradit slovem projektovat) či životních období (slova puberťák, dospívající, náctiletý či teenager nelze používat zcela záměnně).

Velkým problémem je u dnešních dospívajících sebepoškozování. Je super, že se mu Eva Marie Rybková ve své knížce věnuje a nabízí techniky, jak si mohou dospívající pomoci. Nesouhlasila bych jen s jejím názorem, že nejčastější příčinou sebepoškozování je u dospívajících strach. Z mých zkušeností jsou to spíše pocity selhání, výčitky či pocity bezmoci.

Tu a tam se Rybková obrací přímo k dospívajícím: „Bojíte se ve škole selhání v předmětu…“ Celkově je však kniha psána primárně pro rodiče. Jde o útlou publikaci, jež snadno se snadno a rychle čte. Na přitažlivosti jí dodávají i pěkné ilustrace z pera autorčiny čerstvě dospělé dcery. Sympatický je autorčin vlídný a chápající přístup k bytostem, jež byly ještě nedávno milými dětmi, a nyní se zdají být většině rodičů nesnesitelné. Máte-li doma puberťáka, neváhejte a začtěte se.

Pavla Koucká