Jan Mühlfeit a Kateřina Krůtová: Rodina jako tým

Albatros media, 2021

recenze vyšla v časopise Rodina a škola, červenec 2021

Jak společně fungovat, i když jsme každý jiný? Jak postavit tým napříč generacemi, různými potřebami a přáními? Takové otázky si pokládá řada rodičů.

Známý kouč a mladá lektorka ve své knize propojují svět profesionálního vedení týmu a rodinného života a naznačují, jak na to.

Autoři mají pochopení pro rodiče i pro děti a s lehkostí prolínají své profesní i obecně lidské zkušenosti, uvádějí teoretické modely a doplňují je citacemi několika dětí ve věku 9 až 13 let. Kombinace působí lehce a hravě, snadno se čte, je přehledná a ke čtenáři přívětivá.

Kniha se ovšem netýká zdaleka jen tématu, její záběr je značně široký: Mühlfeit a Krůtová probírají různé přístupy k výchově a péči o děti, vliv společnosti a moderních technologií, vzdělávání a školství, koučování, vývojovou psychologiii, rozpoznávání a rozvíjení talentu či fungování mozku. Rodině jako týmu se vlastně věnuje jediná kapitola. Většina rodičů by přitom myslím ocenila méně obecných a dnes již široce známých informací, a více tipů z oblasti vedení týmů, řešení konfliktů, umění propojovat a spolupracovat.

Ačkoli to tak autoři neuvádějí, kniha působí jako pokračování jejich předchozího díla: Odemykání dětského potenciálu, na něž se často odkazují. Jak dítěti pomoci, aby využilo svůj potenciál, rozvinulo své silné stránky, bylo úspěšné a oceněné? Více než k čemu jinému směřují právě k úspěchu, ovšem ne tvrdě a drsně, ale tak, aby v něm zbylo i místo na štěstí a vztahy. Však ono to nejde proti sobě, naopak: vzájemná podpora pomáhá úspěchu i štěstí atd. Když to vezmeme za dobrý konec, tak ani při řešení konfliktu nemusí být vítězů a poražených, často je možné najít řešení, při němž profitují všichni. Důležitý je vzájemný respekt, pochopení, vlídnost a láska, ale i pravidla, hranice a péče o rodinné hodnoty. 

Uvedu několik citací:

– “Dobře fungující rodina je jako kotva v divokých vodách dnešního světa.”

– “Všichni členové rodiny potřebují určitou míru svobody, důvěru ostatních, mít možnost realizovat se a také svoje volno.”

– “Pokud rodiče nepřipouštějí možnost a přirozenost chyby, jejich děti většinou nepřekypují mentální odolností a v každé situaci se bojí selhání.”

– “Nesrovnávejte dítě se sourozencem nebo s jinými dětmi. Ani se sebou v jeho věku.”

– “Studie potvrdila, že nejšťastnější a nejzdravější … ti, kteří udržovali během svého života blízké a důvěrné vztahy.”

– “Pokud rodina funguje jako tým, dokážou se všichni její členové bavit o společných možnostech a i názor nebo zkušenost dítěte se počítá.”

– ”Dítě se potřebuje učit vnímat ostatní členy rodiny a respektovat jejich potřeby.”

– “K tomu, abychom mohli vytvořit tým, potřebujeme rozumět sobě i ostatním.” 

– “Příliš direktivní styl vedení směřuje k tomu, že schopní a samostatní členové týmu jsou demotivováni.”

– “Pokud syn miluje přírodu a vy s ním jdete na vycházku do lesa, může být líderem v této situaci on.”

Navzdory názvu kniha pojednává více o výchově, vzdělávání, podpoře talentu a rozvíjení silných stránek dětí, a méně o týmovosti. Nicméně je aktuální, hezky se čte a zájemcům z řad rodičů i dalších do výchovy a péče vstupujících osob ji lze poměrně široce doporučit. 

Pavla Koucká